Zelenina s duší
13.12.2015 15:06
Rozhovor s manželi Gabrielou a Pavlem Šelongovými na Prvním národním setkání komunitou podporovaného zemědělství 6. listopadu 2015 v Olomouci.
Setkání zemědělců a spotřebitelů pořádala Asociace místních potravinových iniciativ ve spolupráci s PRO-BIO LIGOU.
Ekologické hospodářství Šelongových najdete v Moravskoslezském kraji blízko Studénky, v Pustějově – v obci ležící na terase řeky Odry. Na 2 ha orné půdy Šelongovi pěstují nebývale pestrý výběr zeleniny. Kromě toho pečují o travní porosty a pěstují obilí – ke zkrmení hospodářským zvířatům. Povídali jsme si především o výhodách a možnostech systému KPZ.
Vy jste již několik let zapojeni do systému Komunitou podporované zemědělství (KPZ). Co pro vás jako zemědělce tento systém znamená?
PŠ: Celkově zdroj obživy. KPZ je pro nás vlastně jediný možný způsob, jak se v našich podmínkách zemědělstvím uživit. Při naší výměře nemůžeme dodávat do velkoskladů, nejsme na to zařízení. Zkoušeli jsme farmářské trhy, ale KPZ je jediná rozumná cesta.
Farmářské trhy vám tedy nevyhovovaly? Z jakého důvodu?
PŠ: Protože pěstujeme ekologickým způsobem a šířit osvětu mezi celou veřejnost není naše práce. Naše práce je pěstovat. Vyčerpávalo nás, že musíme na trhu všechny lidi přesvědčovat o tom, že co děláme, je správné. A potom poslouchat chytré poznámky, jak stříkáme v noci. Nevadí, je to zkušenost.
Dneska, když někdo zavolá, má už představu o tom, co děláme a zájem spolupracovat. To je pro nás ta podstata.
Dnes chtějí všichni prodat. Cokoliv. Je důležitý marketing, reklama, atd. Pro to, aby se prodalo, se dělá možné i nemožné bez ohledu na kvalitu zboží. My ale díky KPZ dneska nic takového nepotřebujeme. Dodneška nemáme ani vizitky, lidé si o nás říkají sami mezi sebou. I bez reklamy nejsme schopni uspokojit všechny zájemce.
GŠ: KPZ je určitě nejlepší způsob pěstování pro malá hospodářství. Pokud má někdo hektar, tak je na něm schopen tímto způsobem uživit sebe a svou rodinu pěstováním zeleniny. Potenciálních neuspokojených zákazníku je spousta, klidně ať nás takto hospodaří více a můžeme si i sdělovat zkušenosti. Ve společnosti takový systém chybí. A je po něm poptávka.
PŠ: Když se bavím s kamarády zemědělci, kteří hospodaří konvenčně, většina z nich se navzájem vnímají jako konkurence. A málokomu dochází, že můžeme být partneři. Že je lepší si pomoct, poradit. Známá, která s KPZ začínala, mi řekla, že díky tomu, že jsme si poradili, ušetřili jsme jí dva roky. A řekli jsme jí to rádi. My jsme strávili první dva roky na trhu a zkoušeli jsme všechno možné. V tom je podstata, nevnímat se jako konkurence, ale jako parťáci.
Jaké jsou ty hlavní výhody, které vám systém KPZ přináší?
GŠ: Jistota odbytu, to je jednoduché. A přímá cesta ke spotřebiteli. To, co sklidíme, mají ještě ten den lidé na stole. Nestojíme na trhu, nedíváme se na to, jak nám to tam v poledne vadne, prostě víme, že to sklidíme, odvezeme, oni si to odeberou.
PŠ: Efektivita, naše práce je zúročena, neděláme něco zbytečně. Spousta zemědělců brečí, že toho mají hodně, jezdí po paprikách na poli, protože jim to supermarket nevykoupil. My tento problém nemáme.
Kolik lidí je momentálně zapojeno do systému v rámci vaší KPZky? Kolik lidí zásobujete výpěstky?
PŠ: Zásobujeme 120 rodin. Máme čtyři odběrná místa: v Rožnově pod Radhoštěm, Kopřivnici, přímo u nás na statku v Pustějově a letos přibyla ještě Ostrava – Studénka.
Existuje nějaké epicentrum odběratelů?
PŠ: Ne. Vezmete kružítko a 50 km okruh. Při jednom závozu vykládám třeba na dvou i třech místech. Není to tak, že tento je primární a tenhle ne.
GŠ: Máme spojené trasy, takže víme, že v úterý jedeme tam a tam, ve čtvrtek tam. Prostě spojíme dvě místa tak, abychom to za ten den stihli sklidit, nachystat, odvézt.
PŠ: Ta nejbližší skupina, jak jim říkám, domácí, to jsou lidé z nejbližšího okolí, kteří jezdí k nám domů. Co 14 dní s nimi máme osobní kontakt, je tam i největší zpětná vazba. Manželka je zná všechny jménem.
Je pro vás důležité znát vaše odběratele? Co to pro vás znamená, že víte, pro koho pěstujete? Nebo v čem je to jiné, když pěstujete s vědomím, že znáte cílového spotřebitele? Má to pro vás nějakou přidanou hodnotu?
GŠ: Je to více zavazující. Na jednu stranu je to super, ale na druhou stranu, když jsem na poli, snažím se dělat všechno pro to, abych toho člověka nezklamala. Půjdu večer dělat do tmy, protože ten člověk se mě pak později zeptá, jestli bude to a to a já mu chci říct, že ano, bude. Potřebuji cítit, že jsem pro to udělala maximum.
PŠ: Neznáme je úplně všechny, jsou lidé, které jsme možná ani nikdy neviděli. Ale odebírají třeba jednu sezonu a pak i druhou, a to znamená, že jsou spokojeni. A to nám stačí. Přes zimu děláme s každou skupinou jedno setkání, kde si řekneme, co bylo dobře a co špatně a pak, když začne sezona, zorganizujeme jeden společný den otevřených dveří pro všechny. Lidé k nám nechodí samostatně, to by nefungovalo. Kdyby to tak bylo, neměli bychom čas na práci.
Myslím si, že v té KPZce je 20% členů, které to zajímá jako systém, a těch 80% jsou prostě spokojení odběratelé. Nemůžeme po všech chtít, aby se zúčastňovali úplně všeho nebo si s námi měli potřebu povídat. Jsme rádi za ty, kteří zůstávají, a tím pádem jsou spokojení.
Paní Šelongová, když jste mluvila o tom, že ten vztah se spotřebitelem je pro vás nějakým způsobem závazný, vnímáte to i obráceně, že i spotřebitel myslí na vás? Zemědělci jsou ti, kteří nejvíc doplácejí na politiku výkupních cen atd. Společnost se dnes úplně nezabývá tím, kdo pěstuje a vyrábí potraviny. Máte pocit, že to je v tomto systému trošku jiné?
GŠ: To prověří letošní sezona. Protože lidé nedostávali v bedýnkách úplně to, co jsme jim slíbili, nebo to co jsme si představovali, že by tam mohli dostávat. Kvůli tomu velkému suchu nám některé druhy vůbec nevyrostly. Takže teď uvidíme, jestli tu zeleninu, kterou od nás dostávají, berou jako čistý produkt, nebo chápou celý systém jako solidární podporu sedláka. Možná to pro nás bude moment překvapení. Sami jsme na to zvědaví.
PŠ: Často dostaneme potěšující email, nebo se s někým bavíme, což je povzbuzující. Pro nás to znamená, že jsou tam lidé, kteří ten systém stoprocentně chápou. Ten zbytek prostě budeme vědět v únoru.
Ve Frenštátu například zavážíme zeleninu k jedné paní, její maminka má 79, tatínek 87 let. Poskytují nám prostor v kovárně, do které ten 87letý kovář stále dochází a od 6 hodin ráno do 15 hodin odpoledne pracuje. Jezdí tam se mnou syn a ten si tam zrovna včera u té „babičky“ na příští závoz domluvil, že mu usmaží palačinky… I pro mě už je to prostě mezi-zastávka s kávičkou a často ještě dostanu i oběd. Kolikrát jsou ty vztahy úžasné.
GŠ: Spousta těch odběratelů se stává i přáteli. Dá se říct, že k sobě máme blízko. Je to mnohem víc osobní. Prostě něco, co v běžném obchodním vztahu neprožijete.
Je to pro systém KPZ udržitelný i do budoucna? Myslíte si, že, kdybychom tady seděli za 5, 10 let, tak budete nadále prosperovat?
PŠ: Já si myslím, že tohle je napořád. Pracovat v zemědělství a spolehnout se třeba jen na tři velkoodběratele není udržitelné, je to riziko, které by nemuselo dopadnout dobře. Tohle je možná složitější, ale přitom nás to baví. Máme rozložené riziko na 120 odběratelů, už jenom to je z pohledu podnikání bezpečnější. Když má někdo smlouvu se supermarketem a ten mu ji vypoví, shnije mu celá úroda. To je právě to, čeho my se vyvarujeme. Najednou se na nás všech 120 rodin „nevykašle“. Kdyby došlo k tomu, že je nějakých 30 % nespokojených, tak to není konec. Navíc je tam zpětná vazba, takže hned víme, že je něco špatně a musíme to zlepšit. Pro nás to byla letos čtvrtá sezóna. Ta první byly jen bedýnky, to jsme zkoušeli, ale KPZ, co vám zaplatí celou sezonu, máme třetím rokem. Obměna lidí zatím není ani deset procent.
Takže máte opravdu stabilní klientelu?
PŠ: Já si myslím, že ano. Začínali jsme se skupinou 40 lidí, dneska jsme trojnásobně větší a stále nám volají lidé, že by chtěli zeleninu…
Je výhoda i to, že se s lidmi bavíme na rovinu. Letos jsme se lidem omluvili, že nejsme schopni splnit jejich požadavky. Dobře se nám spí, protože co řeknu, to tak je. Nepřemýšlím o tom, jestli jsem někomu něco nalhal. Dneska už máme seznam potenciálních zájemců. Takže když někdo skončí, oslovujeme lidi, kteří nás sami oslovili.
Co všechno pro vaše odběratele pěstujete? Nabízíte i něco, co se v supermarketech nedá běžně pořídit?
GŠ: Nabízíme i v supermarketech nedostupnou zeleninu. Naši odběratelé v závozech dostávají kapustu, celer, ředkev, ředkvičky, červenou řepu, kedlubny, pastinák, petržel, červené i bílé zelí, pekingské zelí, rajčata, cukety, dýně Hokkaidó, patisony, cibuli, brambory, salát, brokolici, okurky salátové, pórek, papriku, špenát a kopr.
Právě skončilo první české národní setkání KPZek. Jaké si odnášíte dojmy a co pro vás znamenalo? Bylo pro vás podnětné?
GŠ: Určitě to pro nás podnětné bylo. Jsme rádi za každé setkání s lidmi stejného smýšlení. Je fajn se potkávat. Víte, že to co děláme, není úplně cizí, že lidí v tom zasvěcených je daleko více.
PŠ: Nehledě na to, že díky lidem, kteří setkání organizovali, jako je Alena Malíková nebo Honza Valeška, KPZ vlastně děláme. Když jsme začali se zeleninou, byl v Ostravě seminář, na kterém jsme poprvé o tomto systému slyšeli. Tenkrát přijeli zemědělci z Anglie a Německa a my jsme viděli, jak tam KPZ fungují. Na tom semináři byla spousta lidí, ale my jsme se toho chytli… Takže jsem rád, když se s nimi znovu potkávám.
Autor rozhovoru: Tomáš Uhnák
Rozhovor vyšel v Bioměsíčníku 12/2015