Příběh plýtvání jídlem

U příležitosti Dne Země se Filmový klub MGP z Masarykova gymnázia v Příboře rozhodl promítat dokument „Neboj se a jez!“. Jedna ze studentek, Melánie Klvaňová, sepsala o promítání a následné diskuzi s Alenou Malíkovou krátkou reportáž:

 

Takřka třicet lidí obsadilo veškeré židle na místě promítání, netradiční prostory pro projekci poskytla čajovna Mandala v Kopřivnici, a škála byla opět pestrá. Od studentů přes absolventy a učitele po širokou veřejnost. Reakce diváků jsou jedna z radostí, které promítání přináší, obzvlášť když je film osloví a oni jej se střídavým úsměvem a očividným zájmem sledují až do úplného konce. To se stalo i v případě tohoto snímku. 

 

Hlavním tématem promítání byly okolnosti spojené s plýtváním jídla. Mnoho lidí totiž netuší, jak může ovlivňovat naši planetu. Následná debata probíhala se vzácným hostem, Alenou Malíkovou. Paní Alena pomáhá vytvořit vazby mezi ekozemědělci a spotřebiteli. Díky ní jsme se seznámili i se systémem KPZ (Komunitou podporované zemědělství). Jen v Příboře využívá bedýnkového systému kolem čtyřiceti lidí. Pomohla nám také objasnit situaci v okolí a nastínit možné ekologické alternativy. 

 

Anotace: Neboj se a jez! Dva hlavní protagonisté se rozhodli po dobu šesti měsíců žít jen z vyřazených a vyhozených potravin. Při autentických záběrech, které dokládají, jak alarmující je daná problematika, došli do stavu, kdy nebyli schopni tak obrovské množství jídla sami spotřebovat. 

Diváci postupně usedají na místa ke svým kulatým stolečkům. Opodál pokládá bývalý absolvent gymnázia právě dopečené toasty na stůl. Jindy student žurnalistiky, dnes obsluha za barem. Obejde barový pult a smutně si povzdechne: „Tihle studenti, to je samý čaj a toasty. Kdyby si alespoň dali pivo, abych se tu do těch čtyř nenudil.“ S úsměvem mírného pochopení jsem si vzpomněla na letní brigádu, kde nastal diametrálně odlišný problém. Oni abstinující studenti jsou přece jen příjemnější společnost.

Již zkušený barman Jiří se musel vrátit k práci, na mě čekal důležitější úkol - první promítání na veřejnosti. Oproti těm předešlým nastala výrazná změna - na projekci mohl přijít kdokoliv, což zajistilo zvýšenou koncentraci adrenalinu v krvi. Ačkoliv se počet příchozích nevyrovnal počtu odeslaných pozvánek na facebooku, ve výsledku to bylo dobře. Takřka třicet lidí obsadilo veškeré židle na místě promítání. A škála byla opět pestrá. Od studentů přes absolventy a učitele po širokou veřejnost.

Reakce diváků, kteří film s nadšením pozorovali, mi vynahradily ty „adrenalinové chvíle“, kdy jsem zapomněla zmínit základní informace, jako je třeba režisér filmu. Přítomným se hluboce omlouvám a doplňuji, že geniální snímek Neboj se a jez zrežíroval a natočil Grant Baldwin. Stále to ale nebyl takový problém jako „jak připojit notebook k projektoru zavěšenému u stropu“, který nastal krátce po příchodu do Mandaly, kde se vše mělo odehrát. I tento zádrhel byl záhy vyřešen zkušeným technikem. Už tedy mohu osobně potvrdit, že v kopřivnické Mandale se schází zruční a talentovaní lidé. Nemohlo tudíž chybět ani studentsvo gymnázia, které z dalekých krajin Příbora (sedm kilometrů od Kopřivnice) přišlo zhlédnout ten dlouho očekávaný snímek a prodiskutovat otázku plýtvání jídlem. Díky vzácné návštěvě Aleny Malíkové, ekoporadkyně se specializací na biopotraviny, jsme byli obeznámeni i se systémem KPZ (Komunitou podporované zemědělství), které označuje přímý vztah mezi zemědělcem a spotřebitelem. Právě paní Alena pomáhá vytvořit vazby mezi těmito lidmi. Jen v Příboře využívá bedýnkového systému kolem čtyřiceti lidí. Zajistí si tak lokální potraviny v bedýnkách, které pro ně drobní zemědělci připraví.

O čem jsme debatovali?

Hlavním tématem promítání a diskuze byly okolnosti spojené s plýtváním jídla. Mnoho lidí totiž netuší, jak může ovlivňovat naši planetu. Když vyhodíte jídlo, neplýtváte jen surovinami, které na něj byly použity. Spolu s nimi vyhazujete cenné zdroje, které byly spotřebovány při jejich pěstování, výrobě, případně chovu. Je to například voda, půdní živiny, paliva, lidská práce a energie. Jejich vznik přispívá ke globálnímu oteplování více než veškeré zplodiny z dopravních prostředků.

Těžko si lze představit v rámci celého světa, že malý stát, jako je Česká republika, může globálně přispět k nějakému zlepšení, obzvlášť když na světe žije více než sedm miliard lidí.

Podle statistického úřadu Evropské unie se ale v Česku vyhodí kolem 729 tisíc tun jídla ročně. Využíváme přitom více přírodních zdrojů, než kolik bychom měli. Jak je tedy možné, že vyhodíme tolik jídla?

Jako nejčastější příčinu podle průzkumu CVVM (Centrum pro výzkum veřejného mínění) Češi uvádějí spotřební lhůtu potravin či velké množství uvařeného jídla. Datum spotřeby si přitom často pletou s minimální trvanlivostí, ta na rozdíl od potenciálně škodlivého jídla označuje pouze změnu chuťové či výživové kvality. Díky neznalosti termínu „minimální trvanlivost“ se stává, že prodejci vyřazují velké množství stále dobrého jídla. K velkému plýtvání ale dochází už na zemědělské půdě, kdy jsou farmáři nuceni plnit přání obchodníků a vyhodit potraviny, které nesplňují některé estetické normy, jako jsou velikost, tvar či barva.

Záleží na nás

I jeden člověk může ovlivnit směr, jakým se společnost vydává, a ulehčit tak naší planetě. Stačí myslet. Uvažujte, co si kupujete a jestli to dokážete spotřebovat. Nedělejte zbytečné nákupy a naplánujte si, co budete jíst ještě předtím, než se vydáte do obchodu. Pro více informací, jak snížit množství vyhozených potravin, navštivte stránku hlavních protagonistů filmu: https://www.foodwastemovie.com.

Promítání se uskutečnilo v rámci Ozvěn festivalu Země na talíři pořádaného analytickým centrem Glopolis ve spolupráci s Local Mandala, Filmovým klubem MGP a podporou Aleny Malíkové.

Autorka článku: Melánie Klvaňová

 

 

 

 

 

U příležitosti Dne Země se Filmový klub MGP z Masarykova gymnázia v Příboře rozhodl promítat dokument „Neboj se a jez!“. Netradiční prostory pro projekci poskytla čajovna Mandala v Kopřivnici, která si nás svým příjemným prostředím získala i na další spolupráci. 

 

Takřka třicet lidí obsadilo veškeré židle na místě promítání. A škála byla opět pestrá. Od studentů přes absolventy a učitele po širokou veřejnost. Reakce diváků jsou jedna z radostí, které promítání přináší, obzvlášť když je film osloví a oni jej se střídavým úsměvem a očividným zájmem sledují až do úplného konce. To se stalo i v případě tohoto snímku. 

 

Hlavním tématem promítání byly okolnosti spojené s plýtváním jídla. Mnoho lidí totiž netuší, jak může ovlivňovat naši planetu. Následná debata probíhala se vzácným hostem, Alenou Malíkovou. Paní Alena pomáhá vytvořit vazby mezi ekozemědělci a spotřebiteli. Díky ní jsme se seznámili i se systémem KPZ (Komunitou podporované zemědělství). Jen v Příboře využívá bedýnkového systému kolem čtyřiceti lidí. Pomohla nám také objasnit situaci v okolí a nastínit možné ekologické alternativy. 

 

Diváci byli rádi, že si mohou i něco odnést. Po barevných krásně zpracovaných brožurách a plackách se slehla zem. Pro další případné zájemce jsme zveřejnili odkaz na elektronické vydání poskytnuté centrem Glopolis na facebookové stránce filmového klubu. 

Celou akci hodnotím velmi pozitivně, což dokazuje i neobvykle velký počet účastníků. 

 

Melánie Klvaňová

 

příležitosti Dne Země se Filmový klub MGP z Masarykova gymnázia v Příboře rozhodl promítat dokument „Neboj se a jez!“. Netradiční prostory pro projekci poskytla čajovna Mandala v Kopřivnici, která si nás svým příjemným prostředím získala i na další spolupráci. 

 

Takřka třicet lidí obsadilo veškeré židle na místě promítání. A škála byla opět pestrá. Od studentů přes absolventy a učitele po širokou veřejnost. Reakce diváků jsou jedna z radostí, které promítání přináší, obzvlášť když je film osloví a oni jej se střídavým úsměvem a očividným zájmem sledují až do úplného konce. To se stalo i v případě tohoto snímku. 

 

Hlavním tématem promítání byly okolnosti spojené s plýtváním jídla. Mnoho lidí totiž netuší, jak může ovlivňovat naši planetu. Následná debata probíhala se vzácným hostem, Alenou Malíkovou. Paní Alena pomáhá vytvořit vazby mezi ekozemědělci a spotřebiteli. Díky ní jsme se seznámili i se systémem KPZ (Komunitou podporované zemědělství). Jen v Příboře využívá bedýnkového systému kolem čtyřiceti lidí. Pomohla nám také objasnit situaci v okolí a nastínit možné ekologické alternativy. 

 

Diváci byli rádi, že si mohou i něco odnést. Po barevných krásně zpracovaných brožurách a plackách se slehla zem. Pro další případné zájemce jsme zveřejnili odkaz na elektronické vydání poskytnuté centrem Glopolis na facebookové stránce filmového klubu. 

Celou akci hodnotím velmi pozitivně, což dokazuje i neobvykle velký počet účastníků. 

 

Melánie Klvaňová